Kamarád Roman dostal ten geniální nápad udělat sraz lidí pohybujících se kolem druhoválčného reenactingu na vánočních trzích v Moravské metropoli BRNĚ
Jak to, tak bývá každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán, takže ačkoliv lidé projevili velký zájem, tak když došlo na lámání chleba a Roman se snažil zjistit kolik se nás nakonec opravdu sejde, aby mohl zarezervovat i posezení v hospodě. Moc lidí se přesvědčit nepovedlo a všechny hospody v centru najednou nebrali žádné rezervace, takže smůla a buďto celou dobu budeme venku nebo zkusíme štěstí a třeba se hospůdka s dostatečným místem najde.     
Někdy je otrava bydlet na vesnici kde je v podstatě všude kousek ale zároveň bez auta hrozně daleko. A proč to řeším přeci nepojedu na podobnou akci autem abych neochutnal něco ze spousty pochutin které tahle událost nabízí že? Volba tedy padla na vlak, ukázalo se, ale že problém je se z toho výletu vrátit nějak rozumně domu.
Vlak jsem tedy zavrhl a začal koukat po noclehu v centru…   Během roku by se asi něco rozumného našlo, ale já teď nenašel nic, co by se mi líbilo. A také jsem za noc nechtěl dát půlku platu :D   

Dobře vše jsem zavrhl a smířil se s tím, že holt budu u nealka, když nic jiného aspoň ušetřím.
Z problému mě naštěstí vytrhnul kamarád Michal, který mi nabídl krásná místa u nich doma na gauči Hurá problém vyřešen díky moc :D  
Vyrazili jsme tedy spolu. A velmi brzy jsme našli další účastníky, kteří se za Romanem a jeho pozváním vypravili.   Romana jsme také brzy našli, ten už totiž rejdil po stáncích, a nejen že lovil krásné záběry na svoji Fuji XT-3. Také   už stačil vyzkoušet snad vše zajímavé co zde stánkaři nabízeli.
Naše první cesta vedla na Svoboďák a úplnou klasiku v podání svařáku a turbomoštu. Zde se k nám mezitím připojil další páreček Inge a David. Následoval přesun za vychválenou specialitou jménem Tatranská strela.  Jméno odpovídalo obsahu, jelikož šlo o horký Jablečný mošt vylepšený notnou dávkou tatranského čaje. Po takovém pití by to ale chtělo něco do žaludku.  Než jsme se rozhoupali k přesunu za jídlem našla nás konečně Míša. Což je další výborná fotografka, která tady byla výjimečně bez foťáku. No nic jídlo počká Míša je pozadu a Roman stále básní o Mandlovici… tomu nešlo odolat.  Já zas neodolal výzvě k dárku za deset panáku... Ten klobouk prostě musím mít!  ​​​​​​​
No, co budu povídat chvilku to ještě trvalo, než jsme se dostali k jídlu. Když jsme si dali pochutiny jako pštrosí klobásy, utopence v pivním těstíčku nebo třeba hranolky z kapra či sumčí škvarky si musel Kuňa zajít radši do Mekáče :D   ​​​​​​​
Co by to bylo za vánoční trhy bez ruského kola? Ano i po této atrakci většina z nás sáhla a užila si krásný výhled… ten zbytek si užíval raději vyhřívané stany madlovici a výtečnou horkou medovinu.
Úplně nakonec jsme přeci jen zapadli do hospůdky, kde jsme dali pár poctivých piv, a ještě k tomu roztáli.  No nic každá sranda musí někdy skončit, tak jsme se rozloučili a vyrazili na šalinu a pak domů teda v mém případě ke Kuňovi.
Závěrem bych vás rád pozval na shlédnutí nádherné fotoreportáže od Romana Škváry, které to focení na rozdíl ode mně bral vážně a album fakt stojí za zhlédnutí




Díky moc všem zúčastněným, a hlavně Romanovi že tento sraz domluvil a zrealizoval  


Zdeněk

You may also like

Back to Top