ZAPřežít Vietnam 2024
aneb čtyři pupíci na cestách
text Pavel Šešulka
Čtyři pupíci ve Vietnamu 1
Jen dva dny nás dělí od návštěvy nejnebezpečnějšího místa na světě. Jak jinak nahlížet na zemi, potažmo její lid, který jako jediný na světě dokázal, byť jen na omezený čas, uvěznit Chucka Norise?
Chci Vám tuto cestu přiblížit v krátkých reportážích a doplnit ji i fotografiemi,pokud teda budete oba dva chtít.
V pátek vyjíždíme z Brna vlakem do Prahy, už to je v našem složení dost nebezpečné.
Jediné,čeho se nebojím je jazyková bariéra. Zatím všichni Vietnamci, které jsem potkal, uměli alespoň trošku cecky. Takže cajk...
Teď už jen zabalit 30 krabiček léků na průjem, dvoje trenky a můžeme vyrazit...
P.S. Ano, láhev slivovice v batohu chybět nebude!
Čtyři pupíci ve Vietnamu 2
Cesta začala přesně ve stylu spolehni se na kamaráda a nepřežiješ. Na můj dotaz, v kolik nám jede vlak,jsem dostal od Pepči ujištění, že v 8:56. Přizpůsobil jsem tomu odjezd z domu. Na zastávce Pepča posunul odjezd na 8:39. Což mi lehce nesedělo s příjezdem na nádraží...
Nakonec díky 10 minutovému zpoždění vše klaplo.
Život si pak zachránil tričkem! Je to kluk šikovná...ukradne jakékoliv logo
Dan kouří všude ve vlaku,kde je aspoň trošku průvan. Pijeme echt hnusný rakouský pivo a děláme si hlasitou srandu z Vietnamců.
Po chvíli zjistíme, že před námi sedí žlutá slečna a vůbec se nebaví...
Nezačali jsme úplně nejlíp,ale časem to vypilujeme....
Čtyři pupíci 3
Tak už jsme tam! Let trval cca 5 minut.
Čtyři pupíci ve Vietnamu 4
Přílet do Hanoje
Do hajzlu kdo vymyslel výlet do takový prdele? Je tu horko, že by člověk začal šustit v záhybech, nebýt stoprocentní vlhkosti, která tě neustále lubrikuje... Z letiště nás vezl chlápek z hotelu a osolil klimošku na -72°C. Všichni jsme si poškodili trička bradavkami. Pán jel pruh nepruh, bez blinkrů, přes tři pruhy, mezi motorky a podobně. Když prostě spěcháš tak trošku zatroubíš...Vykopnul nás u hotelu, který má tak 6 m na šířku, ale za to 12 pater
Po ubytku, spím na pokoji s Pepou,jsme vyrazili na skromnou večeři. Byla famózní. Však vidíte na fotkách. Zvažujeme unést kuchaře do ČR.
Několik zdejších piv nám zvedlo chuť zase po náročném letu žít ...a dělat bordel...
Večer začíná ve střešním bazénu, kde si svými pupíky hbitě vyrábíme vlnolam.
Jen co dopíšu reportáž, vyrazíme ještě do města hledat hadí kořalku
Pokud se zítra neozveme, našli jsme.
Čtyři rozežraný pupci ve Vietnamu 5
Po této dovolené sežeru skoro všechno. Tady tě to s úsměvem a ochotou naučí.
Dnes jsme nachodili mraky kiláků po muzeích a památkách. Dokonce jsme viděli V.I.LÉ-NINA. Jako fakt mu to jméno dojebali. Nechci ani tušit,jak by napsali to moje...
Zastávka na první jídlo byla, jak to jen říct...poučná. Že kuřátko má černou barvu,je sice divné,ale člověk si zvykne. Ovšem pocit,že tě jídlo pozoruje je trošku svazující.
Vzhledem k chystanému svátku vypráskání francouzů před 70 lety jsou všude vlajky se srpem a kladivem,hvězdou.
I kytky jsou komančský...
Jinak pařba ve Vegas byla slabý odvar oproti zdejší uličce lásky. Teda lásky k chlastu, takže doma si zase sedněte,mrkněte na Ulici a my se v pořádku vrátíme....
Čtyři pupíci ve Vietnamu 6
Je tady teplo. Podělaný teplo. Horko jak v peci do které ďábel pouští páru. A ty si jak osel narveš do šnečí polévky porci chilli pasty,takže ti místo krůpějí potu chčije z rypáku jak když střihoruký Edvard pohladí nafukovací bazén.
Viděli jsme architekturu stvořenou k radosti vůdce Ho-Chi-Minha a pracujícího lidu. Když nepracuješ nesmíš mít radost, z ničeho.
Teď sedíme jak vogoši v Brně na roli (čti nádraží) u kolejí a čekáme na vlak,který ti při neopatrnosti ujede nohy. Je to tady velká zábava. Sedneš si na dětskou židli,dáš si pivo a čekáš...
P.S. To zubatý je Fík
Čtyři pupíci ve Vietnamu 7
Dnešek byl cestovatelsky náročný. 6 hodin v pidibusu byla zkouška pro kosti i prostatu. Řidič byl nebojsa, předjížděl v zatáčkách náklaďáky a přišlo nám,že nic nevidí. Fakt neviděl...ale nakonec dojel.
Hned po příjezdu byl plán lehce vycházkový. Takový kopce bych zakázal! Nebo nechal odstřelit alespoň do poloviny a pak zakázal.
Po vychajdě následovala večeře. Sežrali jsme celou kačenu a ještě bůček a klobásu. Prostě prasata. Hlavu to zase mělo. Kachna natolik lpěla na životě,že se jí nechtělo od kosti,ale bylo to moc dobrý. Skoro jak pes
Celý to stálo i se čtyřmi pivky 380 Kč.
P.S. Takto jak jsem se dnes potil nepamatuju...asi litr za minutu. Podoben křížale se chystáme na školení jízdy na skůtru. Kolama kamkoliv, jen ne pod náklaďák!
Čtyři pupíci ve Vietnamu 8
Dnešek byl ve znamení smůly,teda pro některé, já jsem v poho.
Zkouška mopedů před jízdou, instruktorka Zuzka nás důkladně připravila na zákeřný provoz. Vzápětí ji sestřelil místní playboy na mopedu,když se vyřítil v protisměru krytý autobusem. Zuzka se lehce proletěla, odpružila dopad a skoro nic se jí nestalo.
Já jsem lehce srazil jednoho vietnamce,který mi zkřížil cestu. Padl jak podťatej, já v pohodě. Rychlá omluva v češtině zachránila situaci a jel jsem dál.
V místě stálé, policejní kontroly vyjel Zdenda jako první. Stotřiceticentimettový polliš mu skočil do cesty. Zdenda,kaskadér od přirození zabral za brzdu,bohužel i plyn. Předvedl luxusní skluz a vysloužil si soucit zasahujícího orgánu.
Pak bylo super ježdění po horách,nádherné scenérie. Jenže není obloha bez mráčku.
Rozděleni na dvě skupiny jsme místním policejním orgánům zaplatili 11 500 000.
Jeden nadejchal, Zdendovi neuznali řidičák,v druhé grupě taky řidičák...
Aspoň,že nám v resortu u bazénu prší.
Čtyři pupíci ve Vietnamu 9
Jak jsem již zmínil, dnes trošku sprchlo. Žádná tragédie, ale na motorkách byla kosa. Vietnam je země úžasných lidí,kteří pomohou nuznému v tíživé situaci.
Důkazem byl dnes stánkař, který Danovi přivolal pomoc k píchlé gumě.
Nikdo z nás netušil, že jsou tady evropské standardy naprostou samozřejmostí. Z vesnice hluboko v údolí přijel žlutý anděl a za 150 000 Dongů opravil,co bylo třeba.
Jako dýško dostal jeden dolar. Byl tak v šoku! I jeho rodina, která se přijela podívat na tátu,který dostal po měsíci práci vysoko v horách, byla v šoku. I flotila čumilů byla v šoku. Šofér náklaďáku, který jel tak pomalu,že kdyby ještě trošku zpomalil, tak by couval, co myslíte? No jistě, byl též v šoku. Dokonce ti movitější si svými smartfouny dolar fotili!
Skupinu jsme asi za hoďku dojeli a pokračovali dál. Výhledy nádherné, jídlo boží a zábava ve formě ochočených potkanků lezoucích ze zdi kuchyně k popukání.
Spíme kousek od čínské hranice. Ploty,ostnaté dráty a strážní věže, zaminované stráně údolí...
Do prdele proč? Obojím směrem jsou komouší, neutečeš!
Čtyři pupíci ve Vietnamu 10
Dnešek se zapíše zlatým písmem do kroniky motorismu.
Krásné počasí a oschlé silnice vybízely k rychlejší jízdě, kdy sjeté gumy umocní zážitek z náklonu v zatáčce při 30 km za hodinu. Také občasné bláto a štěrk zvedá adrenalin. To ovšem nikdo netušil ,co nás ještě čeká.
Výborný oběd,nastříhaný na lahodné kousky...sežrali jsme skoro všechno co měla nachystané pro všechny turisty na celý den.
Od té chvíle to začalo! Jízda zatáčkami, prostě bomba! U jednoho z výhledů Zuzku napadlo, že by pro všechny krom mě bylo príma, kdybych se vydal stezkou mezi kukuřičná políčka. Nechtěl jsem! Jel jsem.
U další odbočky už nás jelo víc. První terénní polibek vodním buvolem zorané země měla Zuzka. Hned jsem jí následoval..
Cestou k přehradě, rozjebanou cestou,plnou bagrů,šutrů a bláta padl další.
Lodička fajn,ale všichni se těšili, až si dají ten Saigon zase nahoru.
Jel jsem jak debil a lištil sebou do bláta.
Ovšem Dan předvedl souhru ladných pohybů kdy vlajíc za motorkou vybral několik skluzů. Pravdou je,že nechtěl a plyn si přidával jen díky tomu,že se držel řidítek. Nepadnul a stal se zaslouženě hrdinou vietnamského lidu a je navržen na medaili rudé rolky.
Dnešní spaní je v luxusním resortu. Večeře božská a náš stůl zase somroval jídlo po ostatních i když ho bylo víc než dost.
Doufám, že úzké trubky v odpadech to ráno zvládnou.
P.S. Zdenda se pěkně vybarvil
Čtyři pupíci ve Vietnamu 11
No ty vole! Dneškem se naplnilo Pepovo heslo z trička Přežít Vietnam.
Byli jsme rozděleni do dvou skupin, a to na pohodáře, kteří budou výletovat a sebevražedné komando, které pokoří stezku v horách, kterou nechtěl za války používat ani Vietcong, aby si vojáci nerozervali sandály.
Kamení, bahno, prudké sjezdy i výjezdy, brody a díry. Do toho příšerné dusno.
Dan opét předvedl instruktorské prvky sebevražedné jízdy. Někteří je po něm velice ochotně opakovali. Já jsem lehnul třikrát. Při čtvrtém lehnutí jsem usnul.
Některé kousky byly opravdu k popukání a myslím, že se každému vryly do hlavy, kolenou, lýtek a jiných částí těla.
Teď už jsme ubytování, vysprchovaní, najezení a úplně rozjebaní.
P.S. Pepovi jsem koupil třičko 5XL. Je mu malé...
Čtyři pupíci ve Vietnamu 12
Dnes byl poslední den na mopedech. Užili jsme si závěrečnou jízdu, kdy svištění sjetých gum v zatáčkách střídaly skoky přes chybějící asfalt.
Mopedy jsme vrátili v zajebaném stavu, bláto přetvořilo jejich vzhled na endurové stroje po náročných závodech. Většina je zralá na generální servis, který ovšem neproběhne, takže upřímně lituji každého, kdo je po nás osedlá. Budiž mu tlumič dorazem.
Ale není zlato všechno, co se třpytí.
Vietnam je nádherná země plná překvapení, osobitého koloritu, ale také chudoby, špíny a odpadků.
Vysoko v horách žijí lidé v nuzných podmínkách, obdělávají pole na svazích,které by nikdo z nás nevyšplhal. Jediným dopravním prostředkem je moped, který vyjede a uveze všechno. Cestou holky rozdaly dětem omalovánky, pastelky, lízátka a bombony. Úsměv a stud místních dětí člověka dojímá k slzám a v hlavách se všem honí myšlenky na náš život, kdy máme všechno dostatek a stejně jsme nespokojení...
Chudoba sebou nese i další neduh a tím jsou všudypřítomné odpadky. Část jich likvidují pálením na okrajích vesnic v sudech, nebo přímo na zemi.
Lidé, i přes tuhý komunistický režim jsou zde milí, usmívají se a jsou velmi přetelští.
Je dobré občas sundat růžové brýle a zamyslet se. Umožní vám to být šťastným i z maličkostí.
Čtyři pupíci ve Vietnamu 13
Ráno nás autobus tvářící se jako lůžkový vyplivnul zpocené a pokroucené v přístavu na ostrově Cat Bay. Přesun trajektem, kdy nás nechali asi z bezpečnostních důvodů v autobusu, pro případ potopení, kdy autobus slouží jako vodotěsné pouzdro a řidič po dně dojede ke břehu...Asi ví, co dělají...
Je krásně, svítí slunce a já se posral. Břicho se mi divně kroutí a bublá v něm...Přesunuli jsme se na loď, jak jinak jinou lodí.
Do oběda jsem jen ďobnul a šel si lehnout před projížďkou na kajaku. Pepa už v autobusu obdržel horečku a bolest v krku. Obojí zdarma.
Namazali jsme se padesátkou faktorem a hópli do loděk, které za sebou naše luxusní loď táhla. V tu chvíli zacalo pršet. Stékala po nás voda s opalovacím krémem, pádla klouzala v namazaných rukou a my,plní úžasu obdivovali okolí a petflašky v moři.
K večeru jsme prodělali kurz motání letních rolek. Dan to pojal jako první večeři a sežral tři rolky aniž by je domotal.
Teď ležíme na horní palubě, popíjíme drinky a čekáme na večeři.
Jen chůdí Pepča leží a potí se. Jestli to nedá,šoupneme ho zamotaného jak rolku v prostěradle do moře s kamenem přivázaným k nohám. Máme ho rádi.
Čtyři pupíci ve Vietnamu 14
Jsme opravdu úspěšná výprava a proto si zaslioužíme i odpočinek. Vyrazili jsme na kajaky do laguny, kdy cestou proplouváte jeskyněmi spojujícími moře s vnitřním ostrovem. Plastové kajaky vyvinuté místními inženýry a odborníky na ergonomii skýtají tak málo místa a pohodlí,že po 200 metrech máte pocit amputace končetin a páteř se vám začne přesouvat k hrudní kosti, klouzaly po hladině poháněné našimi pažemi vytrénovanými zvedáním místního piva Sai Gon.
Místo je to nádherné,nad hlavou krouží místní jestřábi a snášejí se k hladině,aby ulovili rybku,nebo si v tom příšerném vedru ochladili nohy. Má to jen jednu malou chybku. Nazpét musíš makat jak debil, jinak ti příliv zatopí cestu.
Odpoledne jsme trávili koupáním, opalováním a debatou, jestli místní medůzy žahají. Naše z motorek vybledlá těla se leskla ve slunci a přijímala sluneční paprsky. U některých až moc rychle. Zdenda,maskot našeho týmu se zase pomlátil o šutry a mušle. Poslední kousky zdravé kůže si spálil, takže jeho tělo teď vypadá,jako tlustá,ošmirglovaná rolka ochucená genciánou a panthenolem.
Následoval kurz výroby stažených rolek. Pan vietnamec, jak ho Zuzka pojmenovala, odmítl, po zhlédnutí Zdendových zranění smažit na palubě,protože popáleniny od oleje je poslední,co zde ještě Zdendovi chybí a vymluvil se na rozbitý friťák.
Rolky osmažil kuchař a Zdenda si alespoň spálil hubu.
Teď už odpočíváme, pijeme nealkoholické nápoje a povídáme si o svíčkové se šesti.
P.S. Pepa zázračně ožil, je s námi přítomen a leje rum, takže bude brzo nepřítomen.
Čtyři pupíci ve Vietnamu 15 a půl
Včera jsem to nedal. Cestou z lodi nastoupila horečka a kašílek, v krku škrábe místní potkan a potím se jak vodní bůvol při orbě.
Po příjezdu do Hanoje jsme šli na večeři a po té nakupovat. Motajíc se po chodníku, lapajíc po dechu a zralé tak na omdlení, opustil jsem pupíky a plazil se na hotel.
Sprcha, coldrex a spát. Teda kašlat v leže.
Ráno lehká snídaně poprášená rozdrceným ibalginem a hurá na nákupy. Peklo má pro mě nyní zcela jasnou podobu. Místní tržnice je přehřáté místo plné pachů rozvířených všudypřítomnými ventilátory.
Stejně jsme většinu věcí koupili v ulicích, v malých krámcích. Smlouvat povoleno,takže věc za milionek koupíš za půlku, když dáš jasně najevo, že máš aplikaci Temu a víš, zač je toho na místním tržišti loket
Ještě přežít do odletu! Teda jestli vůbec vzlétneme, protože tolik kafe a rýžových klobouků se do letadla nevleze...
Při dopoledním shopování jsem občas vlezl do míst, kam turisti nechodí. A ty vám teď přiblížím v pár snímcích.
Vietnam musíš zažít, přežít a teprve tak si ho užiješ.
Všem, které jsem neodradil, vřele doporučuji Vietnam navštívit. Ale ne do resortu, jeďte mimo svou komfortní zónu. Zažijte kontrasty,vzrušení, objevujte nádhernou přírodu, poznejte místní lidi i v chudých regionech severu, nebojte se najíst na ulici,nebo v zatáčce v horách doslova na zemi. Jeďte na špatně brzdících mopedech po cestách z bláta a kamení, koupejte se v moři. Nechejte se pohltit!
I přejít rušnou ulici je zážitek.
S pupíkama plánujeme o našem putování udělat videopokec někde u piva, to ještě upřesníme..
P.S. Toto dobrodružství jsme prožili díky cestovce CoolCamp a jejím skvělým ambasadorům Zuzce a Márovi. Díky za všechno.
