Na akcích projektu Rok 1945 se snažíme přiblížit historické události pohledem konkrétního člověka s jeho skutečnými osudy. Seznamujeme  Vás jeho vlastními pocity, emocemi i radostmi či strastmi, které v dané době prožíval. Ukázat, že historie a současnost jsou si více podobné, než bychom na první pohled předpokládali. Jako průvodkyni jsme si i tentokrát zvolili ženu, která se narodila nedaleko odsud. V Modřicích, malém městečku s převážně německým obyvatelstvem, s kostelem svatého gotharda a kaplí na náměstí postavenou padlým německým vojákům. Dubová ratolest ve znaku obce dodnes připomíná její německé kořeny. Zde se v rodině technického ředitele továrny Biochema narodila v roce 1921ve stejný den v měsíci jako pozdější neomezený diktátor a vůdce, Ingeborg Baumanová. Všichni její předci pocházeli z německých rodin tehdejšího Československa a nikdy se nesmířili se vznikem samostatného státu národa československého. Ostatně tuto myšlenku národní integrace, kterou razil prezident Masaryk, nepřijal za svou žádný z mnoha národů žijících v nově vzniklém státě. Nejvíce ji prosazovali Češi a svoje vůdčí postavení dávali po letech útlaku mnohdy nevhodně najevo. Už samotný vznik Republiky Československé se nesl ve stínu vojenského potlačení nikým neuznaného Němci vyhlášeného státu Bohmendeuchland. Jeho jepičí život po čtrnácti dnech rychle ukončila československá armáda. 

Napětí však zůstalo a  mělo mimo jiné výrazný vliv na radikalizaci společnosti ve třicátých letech. 

Prožijme tedy spolu příběh rodačky z Modřic, které osud a doba způsobily, že se ocitla na straně zla, i když celým svým vědomím a svědomím byla přesvědčena, že koná dobro.  Dnešní ukázka vychází ze vzpomínek Ingeborg  Baumannové, která válku prožila jako zdravotní sestra německých pomocných ženských sborů,  takzvaných Helferin.