KVH Dukla z.s. se zúčastnilo za finanční podpory města Prostějov
Tak jako každý rok i letos jsme vyrazili na kolonu Vítězství.
Jelikož jste nemohli být u uctění památky a vzpomínce na osvobození Československa, můžete se na naši sérii pietních aktů podívat alespoň takto zprostředkovaně.
Mobilizace 1938
Po vyhlášení mobilizace v září roku 1938 nezůstal doma jediný voják. Prvními vlaky odjížděli ke svým útvarům, takové bylo tenkrát nadšení ubránit republiku. Mnichovskou dohodou byla naše armáda donucena složit zbraně, vyklidit pohraničí a vrátit se domů. Československá republika byla násilně rozdělena na Protektorát Čechy a Morava a Slovensko mělo svůj „samostatný štát“.
Osvobození Brna
Dne 26. dubna 1945 skončilo úspěšně osvobození Brna. Rozhodující podíl na tom měla 53. armáda generálporučíka I. M. Managarova a 6. gardová tanková armáda generálporučíka Kravčenka. Ještě za nejprudších bojů o Brno začala Rudá armáda osvobozovat i první obce a městečka dnešního vyškovského okresu.
Již 23. dubna kolem druhé hodiny odpolední byly osvobozeny Bošovice, 25. dubna se fronta ustálila na čáře Bošovice, Vážany nad Litavou, Velešovice, Slavíkovice, Viničné Šumice a zde setrvala až do 27. dubna, kdy byla zahájena útočná operace k dobytí Vyškova.
Osvobození Vyškova
V tento den učinilo velení 2. UF zároveň i rozhodnutí k osvobození Vyškova, který se stal spolu s přilehlým výcvikovým prostorem hlavní překážkou v dalším postupu sovětské armády do olomouckého prostoru, v němž mělo podle plánů sovětského velení dojít ke spojení vojsk maršála Malinovského s vojsky 4. UF, která do uvedeného prostoru pronikala od Ostravy. Hlavní úloha v útoku na Vyškov připadla 24. gardovému střeleckému sboru generálporučíka Kruzeho.
Následujícího dne 28. dubna 1945 v jedenáct hodin dopoledne byla zasazena k urychlení postupu sovětských jednotek ještě 6. gardová tanková armáda a rudoarmějci dosáhli vyškovských předměstí.
Těžké boje o okresní město pokračovaly i v průběhu 29. dubna, kdy byly postupně osvobozovány jednotlivé ulice a náměstí. Boj byl vítězně dobojován až v sedm hodin večer, kdy byli Němci z města definitivně vyhnáni. Jejich zuřivý a zoufalý odpor však zaplatilo životem 90 sovětských vojáků a 7 důstojníků.
Osvobození Prostějovska
Osvobozením Vyškova však boj neskončil. Většina sovětských vojsk pokračovala v dalším postupu na Prostějov. Na přelomu měsíců dubna a května 1945 se na střední Moravě vytvořila pro německé vojenské síly situace, kdy hrozilo, že celé jejich uskupení východně od čáry Olomouc - Vyškov bude obklíčeno. Bylo to dáno tím, že od jihu útočící vojska 2. UF a od severu útočící vojska 4. UF se spojila někde v prostoru Olomouce a tím vznikl obkličovací kotel.
Němci si hodlali za každou cenu udržet ústupové cesty na západ na linii Olomouc - Svitavy a Přerov - Prostějov - Boskovice. Proti vytvořili na cestě postupu Rudé armády několik obranných uzlů a to u obcí:
Pivín - Skalka,
Klenovice - Čelčice,
Ivaň - Klopotovice.
Ostatní obce sloužily pro odpočinek, úkryt a jako mezilehlé opěrné body.
Zkušení, ale stále hodně motivovaní a stateční němečtí vojáci šli do další bitvy, a přestože bylo jasné, že konec války je otázkou jen několika dnů, bojovali s nasazením, které snese i mnoha letech jakoukoliv kritiku. Začala bitva o které se málo mluví, ještě méně píše a mimo náš region o ní málokdo ví. Vše je dnes navíc zastíněno hlučnými oslavami obsazení Plzně americkou armádou. Bitva nese mnoho názvů, ale my preferujeme název Bitva pod Prostějovem.
BEDIHOŠŤ
V noci z 29. na 30. dubna 1945 bylo obyvatelstvo obce vyrušeno prudkým náletem sovětského letectva na Bedihošť. Bomby dopadly většinou jen na volná prostranství – do parku či do ulic. V důsledku náletu byla obec bez elektrického proudu.
V průběhu 30. dubna zesílilo dunění děl, byl slyšet i rachot z kulometů. Obyvatelstvo se pomalu přesouvalo do krytů - fronta se začátkem května 1945 přiblížila nadosah, prudké boje probíhaly v okolí Klenovic na Hané a Čelčice dokonce v sousedních Čehovicích.
V Bedihošti Němci umístili větší množství vojenské techniky – děl, minometů a obrněné techniky, odkud tato podporovala boj německých obránců v okolních obcích. To na obec přitáhlo dělostřeleckou palbu a nálety. Tato palba donutila odchodu německý lazaret.
Dne 2. 5. 1945 opustil školní kryt Bohumil Soldán, aby si prohlédl své hospodářství ve Václavovicích. Při zpáteční cestě byl v důsledku sovětského náletu usmrcen. Za náletů bylo zničeno několik domů, zejména v blízkosti školy a ve Václavovicích, a některé objekty v cukrovaru. Kromě Bohumila Soldána byli za náletů a dělostřelby zabiti Karel Grepl, Arnošt Soukeník a Josef Staněk.
Nejednalo se o jediné oběti války z naší obce. Jiné osoby zemřely již dříve jako oběti politické perzekuce (Antonín Komenda, Jiří Špičák, Vojtěch Vavrouch). Osmou obětí byl Jaroslav Zahálka, který zemřel v době, kdy byl totálně nasazen v Německu.
V noci z 8. na 9. 5. 1945 počala střelba slábnout, byl slyšet pohyb vojsk přes obec. Němečtí vojáci pobývající ve školním krytu také odešli. Asi o půl jedné v noci se směrem od Čehovic ozvala reprodukovaná hudba oznamující kapitulaci německé armády. Obyvatelé vyšli v noci do ulic a slavili konec války.
Němci zanechali v Bedihošti sedm částečně poškozených tanků (většinou pojízdných a natankovaných- staly se kořistí Rudé armády.
Bedihošť utrpěl během bojů od konce dubna do 8. 5. 1945 škody ve výši 12 milionů korun, z čehož 7 milionů připadlo na škody v cukrovaru. Díky příměří byla ale obec ušetřena přímých bojů, ke kterým by při postupu osvobozeneckých sil na Prostějov zcela jistě došlo.
Oběti v první světové válce: celkově 22 padlých vojáků a čtyři zemřel
Držovice
Obec se díky příměří, které vstoupilo v platnost 8. května ve 23:00 hodin nestala obětí přímých bojových aktivit. Přesto ale nebyla ušetřena válečných událostí.
Na konci války bylo několik domů v obci poškozeno nálety sovětského letectva, které bombardovalo Prostějov a letiště v jeho okolí. Zvláště druhý nálet který byl těžký, neunikl pozornosti místních občanů. Z vyvýšených míst na cihelnou měly některé části bojiště pod Prostějovem jako na dlani
Poslední co obyvatelé Držovic z okupantů viděli, byl jejich hromadný ústup směrem na sousední Smržice odkud táhly směrem na Kostelec, Bělecký mlýn a druhý proud táhl na Konici a dál na Moravskou Třebovou.
Svobodu vaší obci přinesl 9. květen, kdo d poledních hodinách do ní vstoupili vojáci Rumunské královské armády a po nich vojáci Rudé armády.
Události spojené se zvůlí okupační moci vedli k násilné smrti jednoho vašeho spoluobčana. Byl to:
FRANTIŠEK VETEŠNÍK- UČITEL A VZDĚLAVATEL SOKOLA, KTERÝ BYL
UMUČEN NĚMECKÝMI NACISTY 7.5.1942 V MAUTHAUSENU
Čestné salvy a slavnostní večerka jsou určeny všem vojákům osvobozeneckých armád, kteří položili své životy nebo přišli o své zdraví v boji za osvobození naší země. Patří všem spoluobčanům, kteří přišli o život díky zvůli okupační moci. A patří i občanům, kteří položili své životy v boji, nebo zemřeli v době První světové války.
V zemích koruny České byla vyhlášena 1. světová válka v neděli 2. 8. 1914. Narukovat museli všichni vojáci do 42 let.
Celkově z obce padlo, či zemřelo v důsledku Velké války 17 spoluobčanů a vojáků
7 JICH ZŮSTALO NEZVĚSTNÝCH. V BITVĚ
U tvorova padl legionář Antonín Pavelka
KOSTELCE NA HANÉ
Obec se díky příměří, které vstoupilo v platnost 8. května v jedenáct hodin večer nestala obětí přímých bojových aktivit. Přesto ale nebyla ušetřena válečných událostí.
Na konci války bylo několik domů v obci poškozeno nálety sovětského letectva, které bombardovalo Prostějov a letiště v jeho okolí. Zvláště druhý nálet, který byl těžký, neunikl pozornosti místních občanů.
Poslední, co Kostelečáci z okupantů viděli, byl jejich hromadný ústup směrem na Bělecký mlýn a druhý proud táhl na Konici a dál na Moravskou Třebovou.
Kostelec na Hané měl podíl na činnosti partyzánského oddílu Jermak, tedy jeho části označované Jermak – Volkov dle jeho velitele. Před tímto dlouhodobým procesem zde třeba 26. července 1944, byla výbuchem přímo na nádraží poškozena výhybka.
Díky odbojové činnosti se stalo obětí zvůle okupační moci 11 občanů, jejich jména jsou vytesána na tabulce pomníku:
PAMÁTCE KOSTELECKÝCH OBČANŮ – VLASTENCŮ UMUČENÝCH V KONCENTRAČNÍCH TÁBORECH V LETECH NĚMECKÉ NACISTICKÉ OKUPACE
BUBENÍK ALOIS 1943
BUBENÍK JOSEF 1942
BOŽEK TOMÁŠ 1943
DOSTÁL ANTONÍN 1942
GREPL FRANTIŠEK 1944
KUČERA ALOIS 1942
KUČERA FRANTIŠEK 1942
KOPEČNÝ LEOPOLD 1943
NOVOTNÝ ADOLF 1942
ŠNAJDR JAN 1942
VLK FRANTIŠEK 1942
Čestné salvy a Slavnostní večerka byly určeny všem vojákům osvobozeneckých armád, kteří položili své životy nebo přišli o své zdraví v boji za osvobození naší země. Patří všem občanům, kteří přišli o život díky zvůli okupační moci. A patří i občanům, kteří položili své životy v boji nebo zemřeli v době První světové války.
V zemích koruny České byla vyhlášena 1. světová válka v neděli 2. 8. 1914. Narukovat museli všichni vojáci do 42 let. V Kostelci opustilo své rodiny 544 vojínů z ročníků 1865 – 1899.
42 z nich padlo na frontě,
15 zemřelo,
12 zůstalo nezvěstných a jeden byl popraven.
Ivaň
V obci byli němci rozložení už několik dní, ale od 1.5. se obec stala shromaždištěm pěchoty a těžké techniky, která zaútočila proti Klenovicím a Čelčicím. Po zformování němci obec téměř opustili. V 16 hodin do obce přijela skupina 5 sovětských tanků. Provedli průzkum a vrátili se do Klenovic. Jenže hned po nich se do Ivaně vrátili Němci.
2. 5. navrátivší se němci zaujaly obranu a když v dešti zaútočili sovětské tanky byl jeden zajat, tři zničeny a zbytek nakonec ustoupil do Klenovic. Ivaň se stala terčem dělostřeleckých úderů.
3.5. došlo k rozhodujícímu útoku Rudé armády na Ivaň tanky neodradila palba ani protiútok, vytrvale postupovaly. Dva byl zničeny ale pěchota obchvátila obec z obou stran. Němci za trvalého boje obec vyklidili a ustoupili na sever. Obec byla osvobozena. Mnoho vojáků za to zaplatilo životem. Obec se pomalu plnila technikou a vojáky.
V boji padlo 25 rudoarmějců a 5 Rumunů
Klenovice
Občané Klenovic věděli, že fronta se blíží, od jihu bylo slyšet stále hlučnější dělostřelbu a podle chování Němců pochopili, že Klenovice se stanou frontovou obcí. A měly pravdu. 1.5. se tři sovětské tanky se přiblížili k obci ve 14 hodin a jeden odstřelil věž kostela. Vesnice se plnila sovětskými tanky a pěchotou. Jenže v 17:00 začal německý protiútok. Došlo k boji přímo ve vesnici a nakonec se zde rozhořela bitva okolo celé obce. Německá pěchota se rozvinula mezi domy a boj neustal ani v noci. Nakonec se do bojů zapojili i vojáci Rumunské královské armády. Za cenu velkých ztrát na obou stranách Němci obec vyklidili a ustoupili k Čelčicím. Další den se obec stala terčem několika dělostřeleckých přepadů.
3. 5. vyjely sovětské tanky k útoku na Ivaň a Čelčice. Byl na ně podniknut nálet ale v noci rozmístěné polské dělo jeden letoun sestřelilo.
V dalších dnech se už o obec nevedl boj a dočkala se tak osvobození.
Pivín
29.4. obyvatelé Pivína pochopili že se fronta blíží a začali budovat úkryty. Ale i v této době se šli pobavit na fotbálek. Jenže utkání se nedohrálo. Na barikadu byl proveden nálet.
30.4. začínají Němci Pivín obsazovat, budují obranu, zřizují velitelské stanoviště. Po obci se rozmisťuje 15 tanků.
1.5. začíná boj a samotnou obec a hostinec Kandia. Boje se rozhořeli okolo celé obce a úspěch má každou chvíli jiná strana. Tanky vytvořili linii vyjely z obce a zahájili palbu na Němčice. Před sovětskými tanky ale ustoupily ke Skalce a potom až k Čelčicím. Další den se kolem obce bojovalo za účasti pěchoty, všech tří armád osvoboditelů.
3.5. Pivínem prošla československá jednotka. Jakmile odešla, němci schovaní všude možně vylezli z úkrytů zahájili boj s rudoarmějci. Ti nezvládli překvapení a byli z obce vytlačováni. Do boje zasáhlo i několik tanků na obou stranách. Sovětská pěchota nakonec ustoupila.
Svobody se Pivín dočkal až 7.5. při novém útku podpořeném větším množstvím tanků. Za podpory československých dělostřelců. Dne 8.5. se v Pivíně rozmístil štáb generála Viléma Sachera a připravoval útok na Prostějov. Pivín byl svobodný.
Skalka
Obec Skalka a nad ní se tyčící dominantní vrchol stejného názvu se staly dějištěm nekompromisní bitvy. Začala tím že 2. května 1945 obec obsadili německé tanky, pěchota a dělostřelectvo. Rudoarmějci to věděli a obec zasypala těžká dělostřelecká palba. Zabila mnoho nepřátel ale působila mnoho škod. K večeru sem pronikla i sovětská pěchota. Druhý den německé síly zaútočily na část obce obsazené RA ale byly odraženy další útok přišel v noci a uspěl.
4.5. se bojovalo o trať Čelčice - Pivín a obě strany se utkávaly s velkým nasazením. Nebe ovládlo rudé letectvo a ničilo cíle v okolí.
5.5. provedla RA a Rum. Král. Armáda těžký útok a vytlačila němce z většiny obce. V noci potom Němci provedly protiútok a zatímní vítězové museli ustoupit.
Boj o obec pokračoval až do 8.5. 23. 00 hodin, kdy vstoupila v platnost německá kapitulace. Ještě 8.5. ale obec čelila těžkému útoku RA a 1. čsas a utrpěla další škody. Němci bojovali až do konce.
Bylo zničeno 70 obrněných vozidel na obou stranách.
Boje o Skalku stály život
300 rudoarmějců
150 Rumunů
10 Čechoslováků
vojín KAROL STARINCKÝ z Lubickej Kúpele
desátník ŠTEFAN BUJNAK z Blažova u Sabinova
Poslední zastávkou naší Kolony Vítězství 2021 byla obec Ludmírov a to konkrétně autobusová zastávka a pomník „Na srdéčku“
Kde jsme se u pietního aktu potkali s KVH Haná
Po skončení pietního aktu byla ještě pokřtěna kniha Když srdéčko krvácelo od Kronikář Obce Ludmírov
Z historie (převzato z článku IDNES)
Na 6. květen 1945 stanovil velitel německé posádky v Ludmírově na Prostějovsku veřejnou popravu deseti mužů z tamní části Dětkovice jako trest za vojáka zabitého partyzány.
Nakonec na ni nedošlo.
Přesto tam ale lidé umírali, zabily je kvůli omylu bomby osvoboditelů.
Pomníček Na Srdéčku na rozcestí u Ludmírova, který připomíná oběti z konce války. Že byly zbytečné, protože je způsobil omyl, už nezmiňuje.
Pomníček Na Srdéčku na rozcestí u Ludmírova, který připomíná oběti z konce války. Že byly zbytečné, protože je způsobil omyl, už nezmiňuje.
Vše začalo 5. května 1945, kdy se z polní nemocnice v Ludmírově vracel do sousedních Kladek zraněný německý voják. Po čtvrté hodině odpoledne se v lese v místě zvaném Boří u Dětkovic posadil, že si odpočine. Zezadu ho ale přepadl partyzán, uškrtil ho a zohavil.
Dětkovice okamžitě obehnala jednotka SS a podle stanného práva vybrala za jednoho Němce deset mužů k popravě. Držela je ve stodole přímo v obci.
„Uprchnout se podařilo akorát Janu Sedláčkovi. Mezi zadrženými byl i můj bratranec. Jan Kuchař nabízel Němcům svůj život za svého syna. Veřejná poprava byla stanovena na šestého května,“ popisuje události bývalý kronikář Jaroslav Petr z Ludmírova. V květnu roku 1945 mu bylo devatenáct let.
Kroniky například zaznamenaly událost, kdy dva partyzáni z Jermaku chtěli z okna jedné usedlosti střílet na opravnu aut, kterou si Němci v Ludmírově zřídili. Až hospodář Cyril Navrátil si musel stoupnout do okna a vlastním tělem střelbě zabránit. Dva muži by proti silné a nervózní německé posádce samozřejmě nic nezmohli. Byla by to jen zbytečná přestřelka a tragédie.
Ohlášenou popravu odložili i díky ulovení srnce
Čtvrtého května partyzáni ze skupiny Bělá zastřelili u nedalekého Hvozdu Němce, který vezl seno. Celý Ludmírov vzápětí obsadilo komando SS, ale ve vsi ani v okolí nikoho nenašlo.
„Vesnice byla ve velkém strachu. Fronta se blížila, opravna skončila, ale část Němců zůstala. Přicházely zprávy o Pražském povstání a obléhání Berlína. V obci vypadl proud,“ říká Jaroslav Petr.
Zajímá vás dění v krajích?
Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.
Následující den přišlo zabití zraněného vojáka u Dětkovic. Němci začali partyzány v okolních lesích hledat ještě usilovněji. Nikoho nenašli, ale náhodou trefili srnce, a tak měli večer srnčí pochoutku. Ohlášenou popravu deseti mužů naštěstí o den odložili.
Za zatčené se mezitím celý Ludmírov přimlouval a sedmého května ráno se velitele podařilo natolik obměkčit, že zadržené propustil. Ostatně fronta již byla za humny.
„Ten Němec nemohl na ruku a zabít zraněného, to tehdy všichni odsoudili. To je jisté,“ konstatuje kronikář.
Sověti mysleli, že trasu drží Němci. A stříleli do svých řad
Ani tím však strádání místních lidí z Ludmírova neskončilo. Sovětská vojska do Ludmírova dorazila devátého května ve tři čtvrtě na jednu odpoledne. Bohužel i v tento den zde umírali lidé.
Cestu směrem na Kladky totiž konvoj zablokoval a Ludmírov se ucpal vojskem. Sovětské velení si zřejmě myslelo, že trasu drží Němci, a tak na ně poslalo tři letadla, která začala bombardovat Ludmírov a okolí.
Podle záznamů v dobových kronikách kompletně shořelo humno číslo 22 a zásah dostal i dům číslo 85. Zemřeli tři občané Ludmírova, jeden Němec a asi deset sovětských vojáků. Na místě kromě toho zůstaly desítky raněných. Celou událost dodnes připomíná pomníček nedaleko Ludmírova v místě zvaném Na Srdéčku. O tom, že šlo o omyl, na něm není ani slovo.
Kronikář Jaroslav Petr si mimo jiné dobře vzpomíná i na první svobodnou noc po mnoha letech války a německé okupace.
„Od devíti do půlnoci jsem měl hlídku s Jaroslavem Vařekou a Františkem Vychodilem. Tuto noc ale žádný hospodář nespal, ženy a děvčata byly poschovávané. K půlnoci přispěchal Josef Vyroubal z čísla 86, že u nich dva opilí sovětští poddůstojníci chtějí střílet, jestli ze zamčené komory nepustí ven svou švagrovou,“ popisuje Petr.
Nakonec musel zasáhnout až vyšší důstojník z velitelovy skupiny, když opilcům pohrozil, že jim sebere zbraně, pokud nepřestanou vyvádět.
Strach z osvoboditelů nebyl výjimečný, vojáci ztratili zábrany
Pohnuté okamžiky z konce války nejsou podle historiků výjimečné.
„Dnes už můžeme mluvit o tom, že sovětští vojáci nebyli vždy dokonalí. Ve válce se navíc nikdo nechová normálně. Vojáci byli otupělí, daleko a dlouho od domova a měli za sebou prožité hrůzy. To samozřejmě nikoho neomlouvá, ale dá se to pochopit. Od toho tam byli velitelé, aby zasáhli,“ vysvětlila historička z prostějovského muzea Marie Dokoupilová.
Podobný případ, že by Sověti omylem stříleli do vlastních lidí, jak se to stalo v Ludmírově, však v regionu znám není.
„Válka bohužel často přináší i takovéto události,“ poznamenal historik a bývalý ředitel archivu na Univerzitě Palackého v Olomouci Pavel Urbášek.
Autor: Michal Šverdík
Kolona Vítězství 2021 je za námi
Při pietních aktech k uctění památky zemřelých při osvobození Československa jsme navštívili obce:
7.5.2021
Bedihošť - Držovice - Kostelec na Hané
8.5.2021
Ivaň - Klenovice - Pivín - Skalka - Ludmírov
Při tom jsme najeli přes 300km, vystříleli přes 80 ran při čestných salvách a snědli 30litrů svíčkové kterou pro účinkující připarvil a vůbec o Kolonu a logistické zázemí se postaral Jaroslav Dvořák Předseda s pomocí Gusťě Híbla, Kraťase a Kiry
Moc taktéž děkuje
kamarádům z KVH Maxim pod velením Paul Danhill Sluka s Kamila Kaňovská o kladení věnců a odvelení pěchoty
Michal Rys za odvelení námořní pěchoty a čestné salvy
naše čekatele KVH Dula za čestnou stráž: Tolja Malers a Дмитрий Кузнецов
našim Historikům
Jaromír Vykoukal za připravení podkladů a od moderování pietních aktů a Zdeněk Bezrouk za připravení podkladů a kladení věnců
O technické zázemí ozvučení atd.. se postaral Martin Laki Svoboda
Foto: Zdeněk Sedlák
